FF Šach-Mat 2.řada

Šach-Mat II,Kapitola 44. Útoky

9. června 2010 v 10:36 | monisk@
Tome,mohl by jsi mi říct,co se chystáš udělat?",pátravě jsem mu těkala po tváři,ve které ze zračil výraz nezbedného ďáblíka. "Nemohl.Ještě jsme naši hru nedohráli,vzpomínáš?"
"Už nechci mít zavřené oči,Tome…",namítla jsem a snažila se ho bosým chodidlem pořádně kopnout do paže,na znamení aby mě postavil zpátky na zem,to on však nevnímal. "Nemusíš už je mít zavřené.Jenom se mě pevně drž,žížalko."

Šach-Mat II,Kapitola 43.Hra

31. května 2010 v 20:26 | monisk@
Přestože mezi námi na chvíli panoval klid,zanedlouho jsem měla možnost vyslechnout další návrh jeho nového,ztřeštěného nápadu. "Osprchujeme se?",vypadlo z toho smíška a já na něj jenom nechápavě mrkala. Nabídka "osprchujeme se" mi připomínala pouze snad nějakou společnou chvíli v Tomově mramorované koupelně,v průhledném sprchovém koutu a vůbec by mě tenkrát nenapadlo,že by myslel  úplně jiné sprchování,než tohle obyčejné.V příštích minutách jsem však na vlastní kůži poznala,že zahrada dvojčat skýtá i trochu jiné "sprchy".
"Není na koupání trochu brzy?",pohodila jsem hlavou k obloze a slunce,co se na ní válelo,bylo důkazem toho,že je teprve pozdní odpoledne.V jeho očích mu však tajemně zaplálo.Potutelně se usmál a pouze jemně zavrtěl hlavou. "Mm-mm."

Šach-Mat II,Kapitola 42.Sluníčko

27. května 2010 v 21:05 | monisk@
Jako první bych se všem čtenářům této povídky (pokud vůbec ještě nějací po těch třech měsících,kdy nepřibyl ani jeden díl),chtěla opravdu velmi omluvit.Mrzí mě,že jsem vás nechala tak dlouho čekat,ale bohužel,čas je mi drahocenný a jak už to bývá,svádím s ním ustavičný boj a vkonečném výsledku to dopadá tak,že stíhám opravdu jen ty nejnutnější věci.Opravdu,slibuji,že se budu snažit posílat alespoň každý týden jeden díl.Ještě jednou se vám všem omlouvám,opravdu se za sebe stydím:(.Doufám tedy,že jste nade mnou nazanevřeli a tento díl se vám bude alespoň trochu líbit;)

Oči mi na chvíli zahalil závoj modře,když jsem se ocitla na vybetonovaném placu,i ten jsem však za chvíli seběhla.Až na trávníku se zastavil a pustil mou ruku,aby si mohl vysvléct mikinu.S pootevřenými rty jsem pozorovala,jak si přes hlavu přetáhl i bílý nátělník a stejně jako mikinu,i jej pohodil do trávy.Do půl těla svlečený popadl moje tělo do náručí.Rozjařeně jsem vypískla a pohotově jsem omotala ruce kolem jeho krku.Několikrát se se mnou zatočil dokola.

Šach-Mat II,Kapitola 41.Oříšky

23. května 2010 v 21:27 | monisk@
Měla jsem ještě v plánu,že bych vyskládala do skříně i oblečení Toma,překazil mi to však příchod jeho samotného.Právě,když jsem se přehrabovala mezi mými nově poskládanými komínky svého ošacení,abych si v nich vybrala něco příhodnějšího než šaty,ucítila jsem na holých bocích něčí bezprostřední náhlý dotek.Povšimla jsem si dvou velkých opálených dlaní,co mi přistály na nahém břiše a vypískla jsem úlekem.Samozřejmě,okamžitě,jak jsem ty dvě hnáty spatřila,bylo mi jasné,že nemohou patřit nikomu jinému,pouze jemu,přesto jsem se docela vylekala.Uslyšela jsem jeho zvonivý smích.Byl to balzám na duši.Pohotově jsem se k němu otočila. "Neděs

Šach-Mat II,Kapitola 40. Nespokojená

14. února 2010 v 19:45 | monisk@

Netušila jsem,kdy se Tom vrátí,byla jsem si však jistá,že za méně jak půl hodiny určitě ne.Troufla jsem si odhadovat,že v jeho podání je "pár věcí" alespoň jedna plná nákupní taška.Vešla jsem zpátky do modro bílé ložnice a tentokrát jsem jejím nájemníkem byla jen já samotná.Byla to alespoň skvělá příležitost,prohlédnout si svůj nynější pokoj do bližších detailů.Tím jsem samozřejmě neměla na mysli,že bych se Tomovi přehrabovala v šuplících u psacího stolu.V nich se mohlo ukrývat cokoliv,klidně i věci,které by mi měly zůstat například provždy utajeny a já jsem tohle akceptovala.Jednoduše,bylo to zkrátka Tomovo soukromí a mě to,že jsem nyní jeho přítelkyní,přece v ničem neomlouvalo.

Šach-Mat II,Kapitola 39.Nový domov

24. ledna 2010 v 19:57 | monisk@

Během více jak dvou hodinové jsme zastavili pouze jedenkrát a to jenom z toho důvodu,že Georg dnešní ráno zapomněl posnídat a jelikož mu začalo hlasitě kručet v břiše,byl kvůli basistovým prosbám řidič nucen zastavit u jedné benzinové pumpy.Netrvalo dlouho a Georg se do dodávky vracel se spokojeným výrazem ve tváři a plnou pusou.To proto,že v ruce právě držel pořádně tlustou bagetu,obloženou nejméně čtyřmi druhy sýra,nechybělo v ní ani maso a majonéza z ní vytékala vždy,kdy se do ní mladý muž zakousnul.K řidičovu štěstí se Georgovi nepodařilo nijak sedačku ani Toma,sedícího v jeho blízkosti,umatlat.A že ho Billovo dvojče při cestě,kdy pohlížel na svého kamaráda,napomenulo nejméně šestkrát…Jejich pošťuchování jsem vnímala spíše jako zábavnou kulisu.Mnohem více mě zajímalo to všechno,co neskvělo tam za skly auta.Vždycky jsem jím jezdila ráda.Ani časté jízdy autobusem mi nikdy nevadily.Ačkoliv jsem vždycky,v době,kdy jsem začala bydlet u tety,dojížděla do města stále stejnou trasou,ta každodenní krajina mě nijak neomrzela.Vždy bylo něco nového,co se na ní dalo vypozorovat.Podzim barvil listy na lesní cestě do teplých odstínů,zatímco zima vše přikryla svou bílou námrazou a já měla pocit,že listuji nějakou pohádkovou knížkou.Jaro obsypalo koruny stromů světle růžovými kvítky a tráva zezelenala.Léto svými paprsky zanechávalo na všem živém svoje třpytivé stopy.Nenudilo se mě dívat se na každodenní koloběh počasí.Byla to zábava.

Šach-Mat II,Kapitola 38.Kvůli sobě samotnému

10. ledna 2010 v 20:12 | monisk@
Po krátké proceduře,kdy byla moje ústa přesně podle mých potřeb opět čistá,jsem se vydala z koupelny do pokoje.První,co mě uhodilo do očí,byl Tom,co si hověl v posteli a zrak upíral na plazmovou televizi visící na stěně.Hrál si s ovladačem v ruce,občas k němu zabloudil pohledem,stále se však spíše soustředil na to,co běží na obrazovce.S nataženýma nohama,které mu čouhaly z lože ven,v momentě,kdy mě spatřil,věnoval mi prostý úsměv na půl úst.Poohlédla jsem se na opálené mulatky,divoce se pohupující v bocích někde uprostřed pláže za slunečného,horké dne na plazmě.Pokojem se linula popová hudba.Když krásně vyhlížející slečny vystřídal záběr na zpěváka s úsměvem jako z reklamy na zubní pastu Colgate a rozevlátou kostkovanou košilí,otočila jsem se zpátky na Toma.Jakmile jsem usedla do peřin vedle něj,věnoval mi tichou otázku. "Tak už můžu?",zeptal se a doslova se mi připlazil ke kolenům.Natahoval ke mně žádostivě krk.Jenom já jsem na něj hloupě hleděla,protože jsem vůbec nechápala,o co se ten smíšek zase pokouší. "Co můžeš?",zeptala jsem se té potvůrky,co se mi nepokoušela svůj záměr vůbec nijak osvětlit.Místo toho se zapřel dlaněmi o matraci a naklonil se ke mně. "No,tohle přece…"

Šach-Mat II,Kapitola 37.Lhářka

3. ledna 2010 v 17:53 | monisk@
Toho dopoledne jsem nebyla schopna normálního uvažování.Nezbývalo už příliš mnoho času do odjezdu,přesto ho však bylo víc než dost na to,abych měla čas se s Tomem bavit.Poté,co jsme opustili všichni kolektivně jídelnu a rozhodli se jít každý do svého pokoje,přičemž jsem s Tomem měla cestu samozřejmě stejnou,šla jsem snad skoro metr před dvojčaty.Jejich společný smích mi k uším doléhal spíše z velké dálky.Dívala jsem se do země.Stále jsem byla někde daleko ve svých myšlenkách a snažila se udělat si v nich patřičný pořádek.Zamilovala jsem se do Toma.Do jeho bratra nikoliv.Přemlouvala jsem samu sebe,abych si myslela,že situace,kdy jsem Billovi utírala špinavou pusu od muffinů musel být nějaký zkrat.Nic víc,než očištění jeho obličeje,aby nevypadal jako čuně,v tom nebylo…

Šach-Mat II,Kapitola 36.Muffiny

30. prosince 2009 v 13:22 | monisk@
Tomův bratr seděl se založenýma rukama v klíně.Na talíři,který si šel před pár minutami naplnit,ještě zbývalo více než pět nadýchaných,čokoládových muffinů.Vypadalo to,že jej zjevně přešla veškerá chuť.Místo lačné konzumace svého jídla,podobně,jako tomu bylo před chvílí u Toma,i on nehnutě zíral až kamsi za mou osobu.Nejspíš ani on nechápal,co bylo příčinou Davidova nepřiměřeného chování.Když postřehl,že se na něj dívám,zakroutil hlavou,jako kdyby snad chtěl zpátky posbírat všechny rozčilené myšlenky a prohrábl si svoje tmavé vlasy,které mu splývaly těsně pod ramena. ,,Vážně si nedáš?",usmál se a přišoupl ke mně svůj talíř s muffiny.Chvíli jsem na něj neurčitě zírala.Zvažovala jsem,jestli si ze mě náhodou nedělá legraci.Soudě však podle toho,že na mě Tomův bratr pohlížel bez jakékoliv stopy výsměchu na tváři,usoudila jsem,že opravdu o nic jiného,než o upřímnou nabídku nejspíš nešlo.Vážně jsem měla pocit,že už se do mě nenacpe ani to,co by se za nehet vešlo.Bylo tu však něco,co mě donutilo v sobě tuto nechuť překonat a můj žaludek si najednou usmyslel,že snad jedna buchta by se do něj ještě nějak vměstnat mohla.A tak jsem sama sebe přistihla,že se s úsměvem natahuji po čokoládovém muffinu a kromě toho se usmívám na černovláska,sedícího na protější židli,co se taktéž zakousl do svého kousku a když si povšiml,že už i já opět jím,nezmohl se na nic jiného,než že se na mě s plnou pusou zaculil,jako nějaký nesmělý školák. "Teď by tě David z nějaké diety rozhodně podezřívat nemohl." Hoch se zatvářil nadmíru požitkářsky v té chvíli,co si zbytek muffinu strčil celý do pusy.

Šach-Mat II,Kapitola 35.Nepřiměřené chování

23. prosince 2009 v 22:59 | monisk@
"Jako kdybych tě nevarovala",loupla jsem očima po dveřích,za kterými,jak se později ukázalo,vězela osoba,o které bych si nikdy nemyslela,že se stane jedním z mnoha problémů mého života po boku osoby,která se právě obratně soukala do džín nadměrné velikosti…
Znepokojeně jsem očima probodávala hocha,který ještě před pár vteřinami ležel spokojeně rozvalený v posteli a teď se na sobě snažil doladit poslední nedostatky po příjemném,nedávném pobytu v peřinách.Obratně si dredy stáhl do gumičky a na svém týle tak z těch nezbedných háďátek vytvořil dlouhý culík.Přehodil si vlasy přes rameno,spěšně popadl čelenku a nasoukal si ji na hlavu.S očekáváním,zvědavostí a trochou nervozity jsem pokukovala po vchodových dveřích a zamyšleně jsem si na prsty namotávala jeden z konečků mých pačesů.Když Tom uznal za vhodné,že je připravený pustit osobu,co stála na chodbě a čekala na jeho příchod,pustit dál,profičel kolem mě jako vítr,otočil zastrčeným klíčem v zámku a prudce trhl klikou.
 
 

Reklama