FF Chci být zase sama sebou 2.řada

Chci být zase sama sebou! 2.řada 10.díl - KONEC

17. listopadu 2009 v 9:00 | monisk@

Slunce pomalu rozpouštělo kapky spadnuté mlhy na stromech kolem domu, tedy aspoň kolem toho co z něj zbylo! Špičkami bot jsem opatrně našlapovala po popelu. Stoupla jsem si na trám a pak seskočila zpátky dolů. Do prostoru domu jsem se dostala velice namáhavě.
Spadnuté trámy tvořili v domě překážkovou dráhu, ale víc jsem se obávala toho, že některé visí na krajíčku spojené s ohořelými trámy střechy. Mohli kdykoli spadnout.
Přes trámy jsem pohlédla na nebe. " Nikol, co tam děláš?" Ulekla jsem se známého rozčíleného hlasu. Otočila jsem se jeho směrem a pohlédla na postavu chlapce.
V rukou svíral násadu od lopaty. " Já nevím." Usmála jsem se a rozešla se jeho směrem.
" Tudy nechoď, jdi tamhle z boku."

Chci být zase sama sebou! 2.řada 9.díl

16. listopadu 2009 v 20:01 | monisk@

" Co se to děje?" Přijížděli jsme k ranči a už z dálky slyšeli hlasitý křik. " Nemám tušení." "Třeba si zase jenom na něco hrají."
" Kdy si na něco takovýho hráli?" Když jsme přijeli k bráně uviděli jsme příčinu toho hlasitého ruchu. Celý dům byl v plamenech. U dveří postávali ženy a hlasitě plakali. Muži spěchali k hořícím troskám s kyblíky studené vody. Ale vždy oheň jen pokropili, nebylo možné ho zničit úplně. S tímto vybavením nikoliv. " Pane bože." Zaúpěl Tom a znovu nastartoval. " Kam chceš jed?" " Jen zaparkuji auto dál, oheň se žene našim směrem." " To máte z toho že přenášíte benzín z jednoho auta do druhého a nezajímá vás, že ho kapete po zemi." " Nikol uklidni se!" Zvýší na mě hlas. Potom mě obejme kolem ramen a snaží se mě uklidnit polibkem na čelo. " Promiň,asi je to vážně naše chyba." Když zastavil na odlehlém místě na louce vystoupil z auta a přitáhl si mě k sobě.
" Myslíš že je někdo uvnitř?" " Doufám že ne." Šli jsme mlčky spolu po pěšině, až byl slyšet zase ten hluk odtáhl se ode mě. Naposledy mě políbil na ústa.

Chci být zase sama sebou! 2.řada 8.díl

8. listopadu 2009 v 21:04 | monisk@
Jeli jsme ulicí a ticho které v autě vládlo bylo nesnesitelné. Tak moc mne na jazyku pálila otázka kterou jsem měl v plánu v co nejbližší době vyřknout, ale nevěděl jsem kdy. Neměl jsem potuchy, jak zareaguje. Co mi odpoví. Seděla klidně na zadním sedadle a já věděl že mě po očku sleduje. Často se naše pohledy střetli!
" Nikol?" " Ano?" Po delší době co jsem neodpovídal dívala se na mne nechápavě.
" Nejsi těhotná?" A je to venku, uff to byla fuška. Z hluboka jsem se nadechl, ale nemohl jsem k ní stočit svůj pohled, nešlo to! " Cože? Jak jsi na to přišel?" " No, měli jsme menší rozhovor s Charliem." " O mně?" " Jo a z něj vylezlo, že by chtěl dítě."

Chci být zase sama sebou! 2.řada 7.díl

24. října 2009 v 22:17 | monisk@


" Charlie." S radostí ho obejmu. Rychle si mě od sebe odtáhne a dívá se na mě až naštvaným pohledem. V jeho tváři je náznak naštvanosti, strachu ale i radosti a lásky.
" Kde jsi byla?" Provrtával mě pohledem skrz na skrz a já nevěděla co mu mám odpovědět.
"Nebylo mi v noci dobře, chtěla jsem se jít projít ale Tom mě odchytl a nechtěl mě pustit samotnou, byl neodbytný." S úsměvem se otočím na Toma, sklopí pohled k zemi.
Otočím se zpátky na Charlieho a čekám na jeho závěrečný verdikt. " A už je ti líp?"
" Jo cítím se skvěle." Skoro tančícími kroky dojdu ke dveřím velkého domu a u Ashley si objednám snídani. Kdo by se necítil skvěle po noci strávené takovým nádherným způsobem? Ještě ted mi při vzpomínce na předešlou noc naskakuje husí kůže.
Bylo to něco neuvěřitelného, netušila jsem to! Bylo to tak spontánní a přitom tak intenzivní.
U ohně jsem se opírala o jeho rameno a vím jistě že kdyby mě hodil v ten moment do postel byla bych za chvíli v říši snů. Ale on mě vzal do lesa, prvním dotykem mě dokonale probral a já už nechtěla spát. Chtěla jsem na sobě cítit jeho tělo, chtěla jsem vědět že mě stále miluje.
Potřebovala jsem to znovu cítit.
Usměji se nad vzpomínkou a pokojem se ozve mé hlasité pšiknutí.
" Abych tak ještě byla nemocná." Kapesníkem utřu nos a slyším přicházející kroky.

Chci být zase sama sebou! 2.řada 6.díl

17. října 2009 v 0:18 | monisk@
Tak jsem to zvládla! Uff to byla fuška, tak doufám že se to aspon někomu zalíbí!
monisk@



Probudím se do prosluněného rána a na krku mě škrábe suchá zlatavá tráva.
Otevřu rozespale oči a se zděšením zjistím že ležíme v přístřešku na seně.
Na sobě mám jen spodní prádlo a teplou Tomovu mikinu.
Jak jsem se sem dostala? Usnula jsem tak rychle že mě sem odnesl? Oblékl mě?
Otočím se na stranu od které ke mně jde příjemné teplo a kde na svých pažích cítím Tomovu teplou pokožku. " Dobré ráno." " Dobré, jak dlouho nespíš?" " Dlouho, ale byla jsi tak roztomilá že jsem tě nedokázal probudit!" Obdařil mě zářivým úsměvem.
Vtiskla jsem mu na koutek úst polibek a vymotala se z jeho mikiny.
Rychle jsem se navlékla do své sukně a svetru. " Nebyla ti v noci zima?"
" Ne! Ty jsi se klepala i ze spánku!" " Opravdu?" " Lhal jsem ti někdy?"
" Tak jsem to nemyslela!" " A jak jsi to myslela?" Vstal a šel pomalu ke mně.
Děkovala jsem bohu že mu ty ďábelské plamínky ještě nezmizeli.

Chci být zase sama sebou! 2.řada 5.díl

6. října 2009 v 22:22 | Geheimnis(monisk@)
Stojím u velkého okna a vyhlížím dolů k táboráku. Jak ráda bych seděla s nimi a s nimi se smála, kdybych si bývala nebrala Charlieho bylo by to mnohem jednoduší. Takto musím být pořád sama, když je Charlie pryč. Nikdy mi nedovolí abych se bavila se služebnictvem a kdybych za nimi jednou náhodou šla, nesměl by se to dozvědět!
Posadila jsem se na postel a poslouchala dívčí pronikavý smích.
Když jsem uslyšela určitý smích, byla jsem si ve vteřině jistá komu patří.
Srdce se mi v té chvíli rozbušilo a to jsem na něj jen pomyslela.
Přistoupila jsem zpátky k oknu a pohlédla na jeho nádhernou tvář. Oheň zvláštně zbarvoval jeho tvář a tvořil zajímavé odlesky jeho černých vlasů.
Po chvíli pohlédl k oknu a naše pohledy se střetli. Bez řečí vstal a zmizel mi z dohledu.
" Když budeš stát za oknem a jen nás pozorovat, moc si tě neužiju!"
Objal mě zezadu kolem pasu a jemnými polibky mi mapoval krk.
" Nevím kdy se Charlie vrátí." Rychle jsem se otočila k němu, ale nenechal mě doříct něco dalšího. Přitáhl si mě blíž k sobě a ukazováčkem mě umlčel.Poté prst vyměnil za své rudé rty. " Ted jsem tu já, tak na něj nemysli. Pojď za námi."
Táhl mě za ruku za sebou, měla jsem zvláštní pocit že jdu za nimi.
Hryzalo mě svědomí a jedinou myšlenku na to, že by se mohl Charlie právě vrátit jsem rovnou zavrhovala! Nechci aby se vrátil, chci si po dlouhé době užít trochu legrace a strávit nádhernou noc po boku Toma. Nic jiného ke svému životu nepotřebuji, jen jeho u sebe a zdravý smích. Pro holku která je optimisticky založená je těžké vydržet vedle jediného nudného člověka. Možná že právě proto že je tahle chvíle zakázaná, jsem se na ni začínala těšit.

Chci být zase sama sebou! 2.řada 4.díl

30. září 2009 v 22:28 | Geheimnis(monisk@)
" Ahoj lásko, byl jsem ve městě ale musím se tam ještě vrátit…bohužel nevím kdy se vrátím!"
Nestihnu ani pozdravit když ucítím jeho rty. " To nevadí, zařiď si co potřebuješ!"
Zářivě se na něj usměji. Zakousnu se do krajíce chleba, ale stále ho pozoruji.
" Potřebuji v ložnici přestěhovat ten nábytek ale nestihnu to, nebude ti vadit když to tam bude jednu noc ještě tak jak to je?" " Tak já to udělám s někým, stejně se pořád nudím!"
" Dobře, řeknu Tomovi aby ti pomohl dobře?" " Dobře díky."
Naposledy mě políbí a pak slyším jen startování motoru.

Po obědě, který jsem jak jinak strávila zase sama jsem se vydala do ložnice.
Přistoupím k psacímu stolu na kterém ležel přesný nákres pokoje, tak jak si ho Charlie představuje. Vzala jsem ho do rukou a pořádně si ho prohlédla.
" Přestavil bych to jinak!" Ozvalo se mi za zády. Rychle jsem se otočila, ale to jsem neměla dělat. Stál u mě proklatě blízko, až jsem cítila jeho vůni. " Ty tu nebydlíš!"
Ale měl pravdu, takto bych si vlastní pokoj nepostavila!
" Promiň, jen jsem vyslovil svůj názor." " Tak se dáme do práce ne?"
Přistoupím k první skříni a beznadějně na ni pohlédnu. " Tohle sami nepřestěhujeme!"
" To zvládneme." S trošku větší námahou jsme přesunuli skříň na její vyhrazené místo.

Chci být zase sama sebou! 2.řada 3.díl

30. září 2009 v 22:27 | Geheimnis(monisk@)
Pečlivě přehnu natřepanou peřinu v půli a složím cíp na cíp na postel.
Nachystám postel na spaní a naposledy urovnám prostěradlo.
" Děkuji za pěkný přivítání." Leknutím se otočím a spatřím Toma mezi dveřmi. Kouká na mě spíše ublíženě než vděčně za zdejší dobyt!
" Co tím myslíš?" " Že děkuji, že jste mě nenechali na ulici…nemysli si nic nezdvořilého!"
" My jsme rádi že jsi tu." " Oba?" " Oba!" Se sklopeným pohledem kolem něj projdu a zastavím se až v naší ložnici.
Bože můj co jsem zase provedla? Proč mě tak trestáš?
Nikdy jsem na něj úplně nezapomněla, nedá se zapomenout na osobu s nezapomenutelnými zážitky,začínala jsem mít ráda Charlieho a zase jsem úplně v háji! Proč?
Lehnu do postele vedle Charlieho. Odloží knihu kterou má rozečtenou a přitáhne si mě k sobě. Začne mě líbat. " Charlie prosím, není mi dnes dobře!" " Dobře promiň, tak jindy!"
Otočím se k němu zády a zachumlám se do voňavých peřin, on znovu vezme do rukou knihu a začte se do ní. Ani nevím kdy zhasl lampičku, usnula jsem hned co jsem přivřela poprvé víčka.

Chci být zase sama sebou 2.řada 2.díl

30. září 2009 v 22:27 | Geheimnis(monisk@)
_ Tom _

Co to je? Podivím se když mi auto začne nějak divně drnčet. Samo se s velkými škubnutími zastaví a z kapoty se line hustý černý kouř.
" No to ne!" Zakleji nahlas a vylezu z auta. Otevřu kapotu ale přes kouř nic nevidím, naopak si odkašlu když mi štiplavý kouř vleze do nosu.
" No to je den!" Nechám otevřenou kapotu svého velkého černého auta a zničeně sednu na trávu. Když uslyším mírné syčení v motoru s každou mokrou kapkou vody, teprve si uvědomím že se rozpršelo.Rychle přiskočím k autu a snažím se zavřít kapotu.
Ale ona se nechce ani pohnout. " No tak nezlob!" Nadávám nahlas, ale marně.
Celý promočený to nevzdávám a peru se s kapotou svého auta.

Chci být zase sama sebou! 2.řada 1.díl

30. září 2009 v 22:26 | Geheimnis(monisk@)
Nehnutě ležím na posteli, v celém domě je prázdno až na mě. Už je to rok co Nikol odjela, už rok jsem tu sám. Bez Chantelle, bez Nikol , dokonce i brácha čeká svojí rodinu!
Je až k nevíře jak se za posledních pár let všechno otočilo! Bill vždy čekal na pravou lásku a ted ji našel! Se Sarah čekají přírůstek, je vidět jak moc je zamilovaný.
Jak moc mu chybí když není s ní! A já? Stále jsem sám, ani Chantelle jsem nestál za trochu té ochoty. Musím přiznat, ze začátku mi byla protivná, sám jsem ji svým chováním dalo by se říct vyhnal! Po tom co se mi přiznala že jezdila za borcem se kterým se seznámila na odvykání, zatím co mě horlivě tvrdila že mají zkoušku s Flypside, sám jsem ji vyhodil!

Nemá cenu se tu zaobírat minulostí. Hbitě jsem se postavil vedle postele a přešel si do kuchyně udělat silnou kávu. V obýváku pustím televizi na hudební kanál.
Jediná hudba byla schopna mě držet nad vodou, ale potom co bratr zjistil tu úžasnou novinu, že se stane otcem kapelu jsme zrušili! Pro každého to tak bylo nejlepší, až na mě!
Gustav se chtěl vždy věnovat závodním autům, Georg má přítelkyni a já se uchýlil do své vili!
Uzavřel jsem se do sebe a otevřít mě umí pouze jediná osoba, ta kterou stále miluji, ta která odešla a ani se málem nerozloučila. Ta stále dřímá v mém srdci!
Prázdný šálek od kávy postavím do myčky, z věšáku vezmu tmavou mikinu a z poličky u věšáku shrábnu klíče od mého velkého černého ďábla.

Vydám se silnicí ven z města a jedu stále dál, nevím ani vlastně kam mám namířeno!
Kde má končit moje cesta? Prostě jen šlapu na plyn a otáčím volantem, jak to ovlivňuje silnice………

 
 

Reklama