Agent(ka)

Agent(ka) 47.díl - Konec

3. listopadu 2009 v 7:32 | monisk@
Všichni sedíme v obýváku a každý přemýšlí.
" A co kdyby sme třeba zavolali ještě někomu?" " To by chtělo, ale komu Fabi?"
" To už nevím..sem doufal že ty budeš někoho znát!" " Neznám!"
Tiše odpovím a přemýšlím dál.
" Je nemožný aby sme to zvládli ve třech, on tady byl s pěti chlapama a to určitě není všechno!" " Já vím Gertie, ale koho chceš zavolat?" " Možná mě tet ukamenujete ale já bych zavolala Kim a všechno bych řekla Tomovi, ať si dává pozor a nikde nechodí sám!"
" Ne! Za žádným z nich já nejdu!" Protestoval Fabi a otočil se na mě s otazníky v očích.
" Já tam půjdu!" Odpovím potichu a cítím na sobě jejich pohledy!
" Můžou být ještě někde venku a ochranka tě k němu nepustí!"
" Risknu to!" ….vstanu a jdu ke dveřím. " Vy zatím řekněte nějak šetrně Sam co se stalo!"
" Ale já…" Slyším jen Gertie jak něco namítá ale nezajímá mě co tet říká..zavřu za sebou rychle dveře a z hluboka se nadechnu..zase ho po dlouhý době uvidím..to nepřežiju!

Agent(ka) 46.díl

3. listopadu 2009 v 7:31 | monisk@
Po dlouhé únavné cestě Mark zastavil na náměstí ve Freburgu. Nechápavě na něj kouknu. " Odtud už to dojdete sami ne?" " Jasně…díky." Rychle vystoupím z auta a nadechnu se čistého vzduchu. Konečně cítím tu typickou vůni našeho náměstí, za rohem dělají cukrovou vatu a všichni víme jak ta krásně voní. Dostala sem na ni chuť.
Když se proberu z velkého zamyšlení Mark už má moje věci vytáhnuté z kufru. " Tak ahoj zlato.." Načne větu Mark a jde ke mně. " Dej mi na rozloučení poslední pusinku…" Chvíli se zamyslím ale Mark si mě k sobě pevně přitáhne a políbí mě! Jemně….takový polibek u něj nebývá zvykem. Odtrhnu se a jsem zmatená! Pak rychle nasedne do auta a bez dalšího slova odjede!

Agent(ka) 45.díl

3. listopadu 2009 v 7:30 | monisk@
_ Tom _
Sedím u snídaně a zamyšleně čučím z okna. Mě už se po ní tak stýská! Ale kde tet je? Proč se tak najednou ztratila? Proč ji Mark unesl? A já blbec ji nevěřil! Říkala mi to a já ji nevěřil, vysmíval sem se jí do obličeje a ona tet zaplatí za všechny mé chyby. Kdybych ji uvěřil mohlo být všechno jinak! Mohli by sme být spolu ……

Agent(ka) 44.díl

2. listopadu 2009 v 22:00 | monisk@
" Spokojenej?" Udýchaně a znechuceně se kouknu na Marka.
" Naprosto!" " Jsi odpornej, dělá se mi z tebe zle!"
" To sou jenom slova!" " Tak mě odvezeš domů?" " Jo, ale až zítra, už je pozdě."
" Fajn, ale opravdu!"

Je to neuvěřitelný ale já byla úplně čilá… ale pěkně znechucená!
Hned po akci sem zalezla do koupelny a dala si pořádně teplou a dlouhou sprchu.
Vypnu sprchu a za dveřmi uslyším dětské vzlykání.
Rychle vylezu ze sprchového koutu a omotám si osušku kolem těla.

" Sam? Proč pláčeš?" Čupnu k ní a s otazníky v očích čekám na odpověď.
" Proč?..Proč je tak zlej?" Mírně sem se usmála a přitáhla si ji k sobě.
" Sam už neplač, zítra budem doma......doufám!"
" Jak to víš? Já se ho bojím, co ti udělal?" " Ty si něco slyšela?"
" Jo!...Takový divný zvuky a když si odešla šla sem k těm dveřím a slyšela sem jak říkal: Dostal sem ji!"

Usmála sem se. " Sam, proto nemusíš plakat, já šla za ním a on nás zato pustí."
" Ale co když ne? Já se ho tak strašně bojím!!!" " To nemusíš."
Najednou sem slyšela z chodby zakašlání.
" Pojď dovnitř." Otevřela sem dveře a Sam rychle vběhla dovnitř.
Zamkla sem a čistým ručníkem si vysušila vlasy.
Zalezla sem do sprchovýho koutu a tam se převlékla do pyžama.

" Jdeme spát, pojď!"
Vzala sem Sam za ruku a vedla ji do jejího pokoje.
Stála sem u dveří a koukala jak se převléká. To je neuvěřitelný jak moc se ho bojí.
Ale nemusí, já sem její bodygard.

Zalezla do postele a rychle se zakryla. Zhasla sme světla a chtěla odejít.
" Lii!...Bud tady se mnou….Prosíím." Pomalu sme se otočila a lehla si k ní.
Sam se ke mně přitulila a obě sme s klidem usnuli…..

_ Kim _

" Tak co je ti?" " Nic, Fabi dnes ne!" " No dobře to stačí říct, ale řekni proč!?"
" Bolí mě hlava a není mě dobře, můžeš to pochopit?" " Ale zlato, měla si mi říct že ti není dobře, netlačil bych na tebe!" " Promiň.."
Tiše zašeptám a přitáhnu se blíž k Fabimu.
" Promiň.." Zašeptám znovu ale tentokrát pro Liu, ona je někde s Markem a já se vyspím s jejím milovaným člověkem! Nemůžu to v sobě dusit, potřebuju to někomu říct!

" Fabi?" " Ano zlato?" " Musím ti něco říct!"
Proč na mě musí být pořád tak milej? Si to nezasloužím sakra!!!
" Do toho!" " Vyspala sem se s Tomem!"
" Cožeee?" " Moc mě to mrzí lásko, opravdu!" " Jak si to mohla udělat!? Mě?...Lii?"
" Já nevím, prostě to tak najednou přišlo!" " Aha tak najednou přišlo!"

" Co se tady hádáte?" Přišla najednou do pokoje Laura.
" Kdyby si zjistila to co já..taky by ses hádala!" " Ale já opravdu nechtěla!"
" Tak co se stalo?" Vykřikla Laura a čekala co z nás vypadne.
" Vyspala se s Tomem, to se stalo!"
Podíval se na mě ukřivděným pohledem a odešel pryč!
" Ale já nechtěla!" Řeknu naposledy ale spíš jen tak pro sebe!
" Jo, to se někdy stává."
Pak odešla i Laura a pořádně za sebou práskla dveřmi.
" Lii odpusť mi.." Zašeptám do ticha pokoje a padnu do měkkých peřin…

monisk@

Agent (ka) 43.díl

2. listopadu 2009 v 21:59 | monisk@
Bože můj co mám tet dělat? Jsem úplně v koncích! Nemůžu přece jen tak přijít a vyspat se sním po tom všem! Mám k němu maximální odpor a mám s ním spát? Ale pro Toma to udělám, sem si jistá že on si to zaslouží!
Procházím se podél řeky a odhrnuji si větve před obličejem. Zadívám se na nebe bez mráčků a na tvář mi skápne slaná slza. Rychle si ji prsty utřu. Ale zase na druhou stranu se sním jednou vyspím a budu volná, budeme mít na vždy pokoj a budeme šťastní. Ale proč je tak těžké za ním jít a odevzdat se mu? Protože moje srdce patří Tomovi a to chce aby mu patřilo i moje tělo!
Zamířím k řece a bosýma nohama se procházím po břehu. Přece to nemůže být tak těžké! Ale je…je to moc těžké, nejtěžší je to přemlouvání! Na druhou stranu čím dřív to udělám tím dřív budu zpátky doma, u svých přátel a u Toma. Pomalu vyjdu z břehu na měkkou trávu a vydám se bosky k chatě.

Agent(ka) 42.díl

2. listopadu 2009 v 21:57 | monisk@
_ Tom _
" Hele Tome co tady pořád tak ležíš? Dneska je ta párty půjdeš tam?" " Ne!" Jen nesouhlasně zavrtím hlavou a dál koukám do stropu! Bill odejde a zase sem v pokoji sám!
" Tome?.....je tady Kim!" " Hmm …a co já s tím?" " Chce s tebou mluvit!" " Nechci s ní mluvit, ať jde pryč!" " Fajn, já ji to řeknu!"
_ Kim _

Agent(ka) 41.díl

2. listopadu 2009 v 21:57 | monisk@
" Tak co po mě sakra ještě chceš?" Ječím na Marka když mu nedovolím na mě ani sáhnout! " No nemysli si že sem tě unesl jenom proto aby si tady byla!" " Nedělej si naděje že s tebou budu spát, ty si mi ublížil a já už s tebou nechci mít nic společnýho, já s tebou jela jenom kvůli Tomovi!" " Jo to mi došlo!" " A je vůbec v Berlíně? Jestli si mi nelhal i v tomto!" " Je! A v čem sem ti ještě lhal?" " No není toho málo, ale tet v tom že ta holčička bude volná když pojedu s tebou a taky není, jsi jenom hnusný násilník a lhář!" Zvýším na něho hodně hlas. Ale to si Mark už nedá líbit a dá mi facku na pravou tvář.
" Heeej nebij ji!" Ozve se uplakaný dětský hlásek a na postel skočí Sam. Tiskne se ke mně a s nenávistí v očích kouká na to monstrum. Sedne si přede mě a já ji silně obejmu. Její tvář se náhle změní ze smutné a začínám v jejích očích pozorovat nenávist, nenávist vůči člověku který ji unesl, musí se jí stýskat po matce, po otci, po celé rodině. Kdo ví co si myslí moje rodina o mém rychlém zmizení. Jen Kim ví odpověď a celou pravdu.

Agent(ka) 40.díl

2. listopadu 2009 v 21:56 | monisk@
" Uff konečně to je hotové." Zničeně sednu na židli v kuchyni a zakloním se dozadu.
" Prosím tě co naříkáš? Beze mě bys byla úplně ztracená."
Mírně se na Toma uchechtnu ale musím mu dát za pravdu, všechno za mě dělal on!
" No já vím, ale vůbec ti to nevadilo že ne?" " Noo…ani ne! Ale přece jenom za to budu něco chtít!" " Tak povídej." " Později, tet vytáhni aspoň ty talířky." " Dobře!"

Líně vstanu ze židle a vytáhnu z kredence 8 talířků.
Otočím se na Toma a pyšně se na něho zaculim. " Nechybí ti ještě něco?"
" Nojo porád!" Ze šuflete vytáhnu 8 lžiček a sednu zpátky na židli.
" Lii není ti něco?" " Nee v pohodě, jen sem toho moc nenaspala." " No to já taky ne, tak si odpoledne půjdeme ještě chvíli zdřímnout ne?" " Tomi po obědě chodí spát jenom mimina!"

Agent(ka) 39.díl

2. listopadu 2009 v 21:23 | monisk@
Probudím se a rozhlídnu po pokoji. Tom má položenou hlavu na mém rameni a klidně oddechuje na paži cítím jeho teplý dech a jeho dredy mě lechtají na boku.
Mírně se usměju a pohladím ho po jeho jemné tváři.
" Ehm…Ehm!" Rychle se otočím za hlasem a kouknu na tátu s rukama v bok.
" Ahoj tati… jak ses vyspal?" Hraju si na hodnou dcerku a mile se na tatínka usměju.
" Ahoj Lii, no kvůli vám moc dobře ne!" " Kvůli nám? Proč?" " Kvůli vám se nevyspal celý dům a hlavně maminka poslední dobou špatně spí!" " Ale tati…."
" Žádný ale…vy dva tet připravíte snídani, oběd a večeři!" " Nic jinýho?"
" Ne! A tet necháme mámu dýl spát, já si půjdu taky ještě zdřímnout."
" Jo…tak dobrou."
Zaraženě koukám na místo kde před chvíli stál táta a nemůžu se z toho vzpamatovat!
Copak sme byli tak hluční včera? Já myslím že ne!
Kouknu na hodiny co visí na stěně.

Agent(ka) 38.díl

2. listopadu 2009 v 21:22 | monisk@
Pomalu se od Toma odtáhnu a zadívám se mu do očí. " Už je pozdě, měli by sme jít spát." " Jo asi máš pravdu, jsem celkem unavená." Rychle se zvednu a nechám tam Toma klečet u vchodových dveří.

Všichni v domě už spí, jenom my ještě ne! Vejdu do pokoje a zarazím se když vidím povlečenou druhou postel. Z postele vezmu saténovou košilku a ze šuplíku vyhrabu bílé kalhotky, pak zalezu do koupelny a celá se svléknu. Stoupnu do sprchového koutu a pustím na sebe horkou vodu.


Když vylezu z koupelny pokoj je prázdný. On ještě nepřišel?


Pomalu scházím schody do přízemí ale u dveří ho nevidím. Zabočím do obýváku.
 
 

Reklama