Touha co zabíjí 9.díl

14. září 2009 v 22:32 | monisk@ |  FF Touha co zabíjí
Zřetelně jsem slyšela jeho hlas a to mě na chvíli uklidnilo. Ležela jsem tiše na polštáři a opakovala si dokola jeho hlas. " Vrať se." Slyšela jsem další jeho myšlenku a neovládla sem se. " Ty idiote!" Rozkřiknu se a nepochybuji o tom že to dole slyšeli.
Co si o sobě jako myslí? Prvně mě doslova vykope ven se slovy že jsem příšera a ted prosí abych se k němu vrátila? No to mu nedaruji.


Rozběhnu se naproti oknu a vyskočím. Měkce dopadnu do podřepu a zkontroluji ulici za domem. Nikde ani noha, vzduch je čistý. Rozběhnu se černou ulicí a cítím jak se kamínky z cesty odráží od mích lýtek. Necítím bolest tak velkou že bych cítila potřebu zastavit.
Zastavím se před velkým bílím domem a pohlédnu do otevřeného zadního okna.
Vyskočím do okna a potichu seskočím z parapetu na podlahu.
Rozhlédnu se po pokoji ale je prázdný. Hned po mé levici visí plakát neznámé skupiny.
Guano Apes, přečtu si název a očima přejíždím po dalších plakátech srovnaných do přesné lajny. Rozejdu se podél zdi a nehty lehce přejíždím po neznámých tvářích.
Zastavím se až u mě velice známé dredaté hlavičky a polštářky prstů objedu jeho rudé rty.
Nehtem vyříznu přesný obkres kolem jeho hlavy a schovám si ukradnutý kus papíru pod mikinu.

" Arian?" Otočím se po známém hlase a očima zůstanu viset na Tomovi. Jeho nahé vypracované tělo mě ubíjí, bože proč je tak dokonalý?
Pohlédnu mu do tváře a ten pohled je nenahraditelný, Tom na mě kouká jako kdybych se mu zdála. " Ano?" Tiše odpovím na jeho otázku a po vzteku není v této chvíli ani památky.

" Arian….já se omlouvám, zarazilo mě to, ale nechci o tebe přijít..prosím odpustíš mi?"
Pomalu přejde ke mně a prsty mi přejede po tváři. " Nemám ti co odpouštět Tome, neměla sem to na tebe tak vybalit…naopak sem si myslela že mi neuvěříš, proto sem byla tak lehkomyslná!" " Já se s tím vyrovnal a dokážu přijmout tu skutečnost že nejsi obyčejný člověk, bylo mi to hned jasný….normální holka není tak božsky nádherná."
" Snažíš se mě dostat do rozpaků Tome?" " Ne, jen jsem upřímný!"
" Tak nebuď, neříkej tyhle věci které by mi umožňovali udělat věc kterou nesmím, ještě nevíš všechno!" " Tak mi to řekni, chci vědět všechno!"

" Víš jak jsem říkala že jsi pro mě nebezpečnější než já pro tebe?" " Jo, to mi pořád vrtá hlavou." " Zamilovala jsem se do tebe!" " Co je na tom špatnýho?"
Ucítila sem z Toma pocit blaženosti, on je šťastný ale já bych se rozbrečela kdyby mě tekli slzy, ale i když mě je do breku neukápne ani kapička.
" Ale já se nesmím zamilovat, nesmím přijít o vše co mám kvůli jedné osobě!"
Hystericky se rozkřiknu a dopadnu tvrdě na kolena, to bylo po prvé kdy sem cítila bolest v kolenou po dopadu. " Ubíráš mi sílu, nechci tě milovat, nesmím tě milovat!"

" Arian…Arian uklidni se!" Klekne ke mně a chytne mi hlavu do svých horkých dlaní.
" Arian nechci ti ubližovat ale neumím své pocity tak skrývat jako ty."
" Dlouholetá praxe." Vyprostím se z jeho sevření a rychle vstanu.
" Kolik ti je Arian?" " Hodně." Odpovím po pravdě a vyskočím z okna.
Utíkám tichou ulicí a cítím nezvyklé pálení na prsou, proč?

_ Tom _

Zničeně dosednu na měkkou postel a nevím na co mám myslet dřív.
Arian tu musí žít léta, staletí…jak dlouho vlastně?
Kdyby mě milovala o co přijde? Zemře snad?

Zhasnu lampičku na nočním stolku a do uší strčím mp3 přehrávač.
Po chvíli usínám.


monisk@ a MerayaA


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama