Touha co zabíjí 2.díl

7. září 2009 v 17:50 | Geheimnis |  FF Touha co zabíjí
Tom

Pera svištěla po papíře.Každý se snažil zapsat co nejvíce z výkladu učitele.Všichni se plně soustředili na jeho povídání,ukazování na tabuli a jeho otázky,patřící nám.
Když ten mírně obtloustlý muž,stojící za katedrou zpozoroval,že upíráme zvídavý pohled zpět na něj,otřel si dlaní zpocené čelo,na němž se mu perlily drobné lesklé kapičky potu a rozhodl se pokračovat.Otevřel pusu a dál plynule,leč poněkud nervózně chrlil do našeho vědomí pro nás nově nabité vědomosti.

Lavice,ve které jsem s mým bratrem seděl,se mi moc nezdála,byla příliš nízká a malá na člověka takové velikosti,jako jsem já.Vycítil jsem,že ani Billovi se nesedí dvakrát pohodlně.Byli jsme v ní zkroucení jako dva paragrafy.Věděl jsem,že on na rozdíl ode mě chce při první hodině zachovat dojem vzorného žáka a raději by takto nepříjemně seděl třeba dnem i nocí,jen aby se na něj nestočily zvědavé páry několika mladých očí s myšlenkou v hlavě,"Proč se ten Kaulitz tak vrtí?"Pošilhával jsem po svém dvojčeti.Snažilo se nenápadně sobě okusovat drobnou záděrku na palci,očima těkal po místnosti,kde se zdálo být naprosté ticho,které protkával jen překotný ryk našeho nového učitele.Ať si ty bulvy třeba vykoukají,pomyslel jsem si škodolibě.Věděl sem,že návrat do školních lavic pro mě bude drtivá porážka.Ale proč neposlechnout Billa?Teď jsem už ale dozajista věděl,že to byla chyba…
Napřímil jsem se na té malé tvrdé židli,paže vytáhl nad hlavu,protáhl se a co nejtišeji zívl.Můj soused po mně vystřelil vystresovaný pohled.Potichu jsem se zachechtal,líbilo se mi,když jsem mohl bratra provokovat.Ten jen němě zavrtěl hlavou a zadíval se na tabuli.
Mně už dávno však přestalo to nesmyslné(nejspíš jen pro mě nesmyslné,pro ostatní zdálo se velice zajímavé)žvanění toho upoceného chlapíka bavit.Pokukoval jsem po svých ostatních spolužácích,nových tvářích,které budu s největší pravděpodobností každý den vídat.Před námi seděl jen nějaký kluk,jistě menší než já,moc dobře jsem přes něj totiž viděl.Nemohl jsem vědět,jaký má obličej,jen jsem měl možnost si prohlédnout jeho světlou,nápadně blonďatou kštici.Povšiml jsem si,že se na mně nikdo,krom Billa ani nepodíval.Vůbec nezaregistrovali,že jsem udělal nějaký pohyb.To mě trochu rozčílilo.Rád jsem vždycky byl a jsem středem pozornosti.A tady nikomu nestojím ani za trochu ní?
Znuděně jsem zrakem dál šátral po lidech ve třídě.Hlavně po dívkách.Přece jen jsou krásnější na pohled,než kluci…
Stočil jsem pohled k jedné z nich.Na světlých očích měla tvrdý nános černě,jež jí je opticky hodně zmenšovala.Účes střižený na mikádo s ofinou,kterou měla obarvenou stejně jako kluk,na bledou blond,zatímco zbytek vlasů se jí před slunečními paprsky leskl tvrdou černí.V každém koutku úst se jí houpal jeden piercing ve tvaru kroužku.Tohle mistrovské dílo měla zřejmě dovršit ještě jeden menší kroužek v nosu.Postavu měla vychudlou,červený top s potiskem bílé lebky na ní sotva visel.Tahle se mi opravdu nelíbila.Nechtěl jsem odsuzovat něčí styl,ale přišlo mi to moc přehnané.Tohle není člověk pro mě.
Pro mě…
Nevěděl jsem,co ve mně mě samotného přimělo najednou tak jistojistě se podívat na jednu z těch dvou dívek,kterých jsem si předtím všiml.Moje oči se v tu chvíli plně soustředily na tu,která seděla blíže k zářivému velkému oknu,zaplněným silou slunce.Pocit ve mně chtěl,abych se na ni díval.
A ani chtít nemusel,chtěl jsem totiž sám…
Chtěl jsem se dívat na tu nepopsatelně nádhernou dokonalost,kterou jsem tak náhle spatřil.Seděla vzpřímeně,lavice ani stolička ji nedělala sebemenší problémy mít páteř narovnanou.Její postava byla akorát,ani málo,ani moc.Její křivky byla správně zakulaceny v místech,kde být měly.Tmavé džíny přesně přiléhaly k jejím správně vyrýsovaným bokům.Tmavě fialový top zvýrazňoval její úzký pas,výstřih poodhaloval její menší ňadra.na štíhlém krku se jí třpytil v záři slunce jemný stříbrný řetízek s přívěškem,který jsem nebyl schopen určit,co má představovat,můj všímavý zrak nebyl tak ostrý,přesto jsem najednou nabyl dojmu,že mám snad na očích dioptrické brýle,jež mi umožňují vidět tak dokonale…
Pokud jsem se rozplýval nad jejím tělem,těžko se mi bude vysvětlovat,jak jsem zareagoval,když jsem se jí poprvé podíval do obličeje.Rámovaly jej tmavé havraní vlasy.Nemohl jsem je však srovnávat s pačesy té předchozí,kterou jsem viděl.Tyhle nevypadaly nikoli tvrdě a uměle,nýbrž přirozeně a líbezně.Zvědavé slunce si pohrávalo s jejich barvou,zabarvovalo je temně modrým nádechem.Měla plné,vykrojené rudé rty,nos rovný a úzký,vysoké čelo.Nemohl jsem se od ní odvrátit.Vše mě na ní přitahovalo jako magnet.Dlouhými štíhlými prsty s zastřihnutými,upravenými nehty přejížděla po její učebnici,ležící na lavici.Její kůže byla bílá jako čistý sníh,který právě spadl z oblaků…
Nestačil jsem ani postřehnout žádný jiný pohyb,který by učinila,ale její oči proplétaly svou barvu s mými.Trhl jsem sebou.Stejně tak,jak působila klidně a sebevědomě,se na mě dívala.Mlčky můj pohled oplácela,pod náporem jejich duhovek pronikavě chrpového odstínu jsem cítil,že mě polila horkost.Jsi krásná,chtěl jsem jen vyslovit,avšak,nemohl jsem přimět hlasivky,aby se mi zachvěly.Dusil jsem proto ten silný prvotní dojem v sobě a jen se díval…
Zpět ze světa snů mě do naší tiché třídy vrátil upištěný zvuk zvonění.Vyplašeně jsem zamrkal a pátravě se díval po ostatních ve třídě.Bill si hbitě balil věci do tašky.Usmál se na mě a něco mi říkal,ale já už ho neslyšel…
Díval jsem se na proud svých spolužáků,jak mizí ven ze dveří na školní chodbu,plnou výskání a šveholu.Nechápavě jsem sledoval ladnou chůzi mé odcházející víly,nápadně krásné…

MerayaA a monisk@

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama