Touha co zabíjí 17.díl

22. září 2009 v 11:24 | Geheimnis(monisk@) |  FF Touha co zabíjí
To my jsme samozřejmě nevěděli, mám takový dojem že když jsem s Tomem absolutně nevnímám svět. Vnímám pouze jeho nádherné čokoládové oči a tu bezchybnou tvář.
" Jak proběhla návštěva rodičů?" Natočím hlavu na Toma a pozoruji jeho zajímavou grimasu.
" No, celkem dobře. Chtějí se sem nastěhovat!" Když uslyším tón kterým to řekl, začnu se smát. " No jasně směj se mi." " Ale vždyť to není nic špatného, já nevím co bych si bez rodičů počala." " Tví rodiče jsou aspoň něčím zajímavý, tvůj život je zajímavý. Ale máma pořád jen vaří nebo nakupuje. Gordon kouká na televizi nebo čte! Prostě nuda!"

Zasmála jsem se a ještě jednou se mi před zraky objevil Tom házejíc hořečně pažemi.
" Tome Tome, ty jsi blázen víš to?" Jemně chytnu jeho tváře svými studenými dlaněmi a přitáhnu si ho k sobě. " Možná jo." Zasměje se a zruší tu nepatnou vzdálenost mezi námi.
Položí mě do trávy a stále mě nespoutaně líbá. " Miluji tě Arian, až se mi to zdá jako sen, řekni, nesním?" " Podle mě ne! Kdyby to byl jen sen mohla bych ti klidně zmizet, otevřeš oči a já tu nebudu." Tom na okamžik opravdu víčka přivřel, poté je otevřel a ze široka se usmál.
" Jsi pořád tu!" " Ano, neutekla bych ti, ne bez polibku na rozloučenou!"
Leželi jsme oba na zelené studené trávě, která v šeru začala ztrácet svoji obvyklou barvu.
Najednou se Tom otřepal. " Vidím, že ani mikina nepomáhá." " Zima mi není, spíš jsem ucítil bolest, jako kdyby mě něco píchlo v trávě."
Vyletím do sedu a upřu na něj svůj zrak. " Myslím že by jsme měli pomalu jít."
Vstanu ze země a rozejdu se šouravým krokem na vyšlapanou cestičku kolem stromů.
" Už? Chceš už jít domů?" Dohoní mě a jediným pohybem mě zastaví.
" Nerada, ale mám takové tušení že to bude nejrozumnější!" " Nechci být zase bez tebe, víš jaké to bylo úmorné ráno?" " Pro mě to nebylo o moc lehčí Tome, ale věř mi. Nejsem si jistá, jestli je tu dnes v noci bezpečno." " Co mi s tebou hrozí?" Přitáhne si mě k sobě a obejme mě kolem pasu. " Proti lidem něco vzmůžu, ale ne proti všem bytostem." " Chceš mi říct, že to před čím utíkáš není obyčejný člověk?" " Není. Já neutíkám!"
" Kdyby jsi aspoň utíkala se mnou, poznala by jsi lépe Billa,také tě chce poznat!"
Zkusil na mě prosebný pohled, kupodivu zabral.
" Dobře, ale…" " Jaké ale? Zajdeme k vám že dnes přespíš u mě a hotovo!"
" Přespat? Chceš abych u tebe oxidovala i v noci?" " To bych rád, ty víš že u mě nikdy neoxiduješ. Chci být s tebou!" " Bože Tome, ty víš jak na mě!"
" Takže souhlasíš?" " Ano. Ale ty půjdeš napřed, já zaběhnu domů a po cestě tě dohoním."
" Musí to být zrovna takhle?" " Ano, tak jdi. Za chvíli mě máš zase u sebe."
Bez řečí se ke mně otočil zády a pomalu vyšel do černé noci.

Vyskočím do svého okna a rychle seběhnu schody do obýváku. " Tati? Můžu dnes spát u Toma?" " Hmm." Bez jakéhokoliv odporu odpoví a vypadá to, že mě spíš ani nevnímal jak je začtený do novin, zato všichni ostatní ke mně zvedli pohled.
Šťastně se otočím a první krok mám za sebou. " Arian? Říkala jsi spát u Toma?"
Najednou mě zastaví jeho hlas. Pomalu se otočím. " No." " No to nepřichází v úvahu."
" Proč ne?" " Je to člověk Arian, je všem jasné na co myslí!" " V tom případě myslíme oba na to samé, já ho miluju tati a jsem si jistá, že on miluje mě. Aspoň mi to tak říká!"
Protočil oči v sloup. " No tak ji pust, je už přece dospělá!" Zastává se mne maminka.
" Ale Ebel, je nespolehlivá, klidně by zhřešila s obyčejným smrtelníkem takové strašné minulosti. Víš ty vůbec kolik jich stačil vystřídat?" " Nevím a je mi to upřímně jedno!"
" Tak si dělej co chceš, jsi tvrdohlavá, s tím já nic nezmůžu, vím, že i kdybych ti to zakázal utečeš do svého pokoje a tam odtud máš cestu volnou, tak si jdi!"

S radostí jsem se otočila a vyšla z našeho domu, ale uvnitř mě to hryzalo.
Za prvé mě strašně mrzelo, že se táta ještě nedokázal smířit s tím, že já a Tom prostě patříme k sobě. Za druhé, on ví něco víc než já. Něco špatného o Tomovi, o čem já nemám ani potuchy! Co tak špatného by Tom byl schopný v minulosti provést? O čem to mluvil?
Na druhou stranu otec vždy všechno moc prožíval, nakonec se smířil s tím že to u nás nemá cenu. Jeho rodina plná pubertálních elfů ,navíc byli všichni paličatí a sví! To přece nemohl jen tak změnit, oni se nedali změnit!
Každý si zaslouží druhou šanci, mě Tom neublížil. Nemám právo se na něj zlobit, ať už si otec myslí cokoliv. Jakmile na něj pomyslím zalije mě zvláštní vlna štěstí.
Tolik se na něj těším a místo toho tady myslím nad naším vztahem a odsuzuji Toma. Toho človíčka co má čokoládové oči, nádherné sladké rty a tak jemné a hřejivé ruce, když se mě dotýká. Najednou se ze široka usměji a dám se do rychlejšího běhu, běžím jako normální člověk ulicí, za domy bych už byla dávno u něj. Ti lidé nemají žádnou výhodu.

" Tak jsem tady." Chytnu se ho za ruku a pozoruji jeho nádherný úsměv.
" Už jsem se bál že nepřijdeš." " No, menší nepohodnutí s tátou." " A kdo vyhrál?"
Vítězně jsem se na něj zazubila. " No já!" Zasmál se a chytl mě kolem pasu.
" Ty jsi moje šikulka."

" Bille? Jsi doma?" Zavolá Tom do útrob domu a já si ho konečně pořádně rozhlédnu.
Nádhera, ten dům tu stál už když jsme sem přijeli po prvé, vždy mě něčím zaujal.
Pamatuji si když jsem před ním postávala jako malá holčička.
Něco mě nutilo dívat se do otevřených oken, sama jsem nechápala!
Ted už vím proč! " Ahoj Arian." Leknutím se otočím a pohlédnu na Billa, stojí přede mnou jen v bílém ručníku. Z mokrých havraních vlasů mu kapou kapičky vody.
Oh můj bože jestli je i Tom tak vychrtlí tak tedy opravdu nevím! Nechci mu ublížit!
" Ahoj Bille." Moc si ho neprohlížím, ale zaujmou mě mohutné schody vedoucí do patra.
Přistoupím k nim a dlaní přejedu po nádherném, mohutném zábradlí.
Ten člověk co je vytvaroval musel být opravdu dobrý v ručních pracích.
" Líbí?" Ozvalo se mi za zády. " Skvostné!" Pomalu jsem se otočila a pohlédla opět do těch krásných hnědých očí. " Pojď, ukážu ti pokoj." Nechala jsem se do Toma vést do jeho pokoje. Prsty na ruce mě příjemně hřály od jeho teplé dlaně.
" Tady to znám, ale bylo to tu jinak!" " Jo. Pár úprav tu proběhlo, tobě nic neunikne!"
" Kde jsi vzal ten klavír?" " Stál ve sklepě. S Billem jsme ho přenesli sem. V Sobotu dopoledne jsem si s ním krátil dlouhou chvíli." " Zahraješ mi něco?"
" Arian neumím hrát na klavír, ladil jsem ho. Můj obor je kytara." " Tak na ni, prosím."
Bez dalších slov vzal do ruky kytaru a vydělal ji z obalu.
Usedl na postel a poklepáním ruky na peřinu naznačil, kde je moje místo.
Usedla jsem vedle něj a Tomovi zazněli pod prsty první tóny kytary.
Byla to melodická, pomalá píseň. Ale vím, že kdyby zapojil i jeho sametový hlas,byla by nádherná! Za normálních okolností by se mi měli v mysli zobrazit následující tóny kytary, ale v mé mysli bylo prázdno.Až Tom odhaloval rytmus písničky, kterou jsem neznala!
Když dohrál nemohla jsem dýchat, celá písnička trvala několik minut a já měla v jejím průběhu úplné zaslepení mysli. Neměla jsem ponětí co se ted stane a to mě velice znervózňovalo! Neměla jsem ponětí vůbec o ničem!
Když dohrál zvláštním pohledem se na mě podíval. " To byla nádhera!"
Otočí se na mě celým tělem a pořád si mě tak zvláštním pohledem prohlíží.
Začne mě nespoutaně a vášnivě líbat. Nikdy dřív jsem nezažila v jeho polibku tolik vášně a touhy. Tíhou svého těla mě položil na postel a dlaněmi zkoumal moje tělo.
Začal od boků. Jemně vnikl svými neposednými prsty pod lem mého fialového topu a látku táhl s sebou nahoru. Nebyla jsem schopná jediného pohybu.
To byla první chvíle, kdy byli jeho polibky a doteky tak intenzivní, ale stejně nádherné.
Od horkosti jeho těla mě hřálo celé tělo a i já začínala cítit horkost v místech, kterých se právě dotýkal. " Arian. Arian " Mezi polibky šeptal mé jméno a prsty zahákl za ramínka mého topu. Pomalu je stáhl pod ramena a polibky zahrnoval místa, kde se ramínka před chvíli vyskytovala. Jakmile mi vysvlékl top úplně, mozek se zarazil, ale tělo spolupracovalo dál.
Dobře jsem věděla, že to co se stane je proti pravidlům, ale moje tělo mě prostě odmítalo poslouchat. Srdce mi bylo jako splašené, dřív jsem musela hodně poslouchat abych zjistila, že ho vůbec mám. Zapomínala jsem dýchat a bylo mi vedro, cítila jsem se jako člověk!!!
Najednou se ve mně něco probudilo, převalila jsem se a tím se Tom dostal pode mne.
Dlaněmi jsem vnikla pod jeho velké, černé tričko a ihned ho vytáhla ke krku.
Tom jen sykl a zaklonil hlavu dozadu.Přitom vzpažil ruce abych mu mohla triko přetáhnout přes hlavu. Jakmile jsem po prvé koukla na jeho nádherné, vypracované tělo krásně mě to překvapilo. " Ty jsi samé překvapení!" Nemohla jsem si to odpustit. " Jak to myslíš?"
Bez odpovědi jsem se na něj usmála a přejela prsty po jeho mužné hrudi.
Políbila jsme ho jemně na krk a ucítila příjemnou , pánskou vůni.
Natáhl ke mně ruce a chytl lem mého trička, který vytáhl nahoru.
Klidně jsem si ho nechala vysvléct a Tom opět převzal iniciativu.
Nemohl mi uniknout pohled, který upřel na mé tělo. " Jsi nádherná."
Zaznělo mi těsně u ucha a na lícní kost mi přistál horký polibek.

Jakmile do mě poprvé pronikl ucítila jsem zvláštní pocit, tak nádherný.
Neustále se dotýkal mého těla a zahrnoval jej příjemnými, horkými polibky.
V té nejlepší chvíli jsem slastí zaryla Tomovi nehty do zad, ten to ovšem vůbec necítil.
Ve stejný okamžik jsme vyvrcholili. Udýchaně si položil tvář na moje ňadra.
Celé tělo mi hořelo a nejvíc právě hrudník, jen nevím jestli tomu byl příčinou ten vnitřní orgán, nebo vnější!

Celá noc byla nádherná a nezapomenutelná!
Ještě chvíli jsem se dívala na jeho klidnou zpocenou tvář, zatím co Tom už dávno klidně oddechoval ze spánku. Něco ze spaní zamumlal a více mě objal.
Přikryla jsem nás oba peřinou a spokojeně přivřela víčka.

monisk@ a MerayaA

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama