Touha co zabíjí 15.díl

22. září 2009 v 11:22 | Geheimnis(monisk@) |  FF Touha co zabíjí
Bylo krásné teplé ráno, až se divím že po včerejší chladné noci je dnes takové teplo.
Sluníčko prosvítalo přes bílé mráčky a na zemi se tvoři stíny od velkých, mohutných dubů, co lemovaly silnici. Nevím proč jsem se rozhodla že právě dnes půjdu do školy pěšky, i když právě dnes bych měla spěchat co mi síly stačí.
Dojdu ke škole a už vidím ty známé tváře. " Arian?.Nejsi tu nějak pozdě?"
Zavolá na mě Max se zvláštním úšklebkem ve tváři.

Jen nad ním zakroutím hlavou a mírně se pro sebe usměji. Nemám proč spěchat, aspoň jednou můžu do školy přijít jako normální člověk.

Šatnou jako vždy jen projdu a vejdu rovnou do třídy. Mezi dveřmi se ohlédnu k poslední lavici. Zalije mě pocit smutku, když nesedí ve své lavici.
Tiše přejdu ke své lavici a tašku hodím na dřevěnou desku stolu.
" Děje se něco Arian?" " Ne, všechno v pohodě!" Odseknu sestřenici a usednu na tvrdou židli. Jak to, že Bill tu je a on ne? Pohledem zabrousím na Billa a celkem mě zaskočí, že i on mě pozoruje. Otočím se zpátky k tabuli a učitel vejde hned se zazvoněním.
Usedne za svůj učitelský stůl a žáky přejede pohledem.
" Bille?Kde máš bratra?" Najednou vyhrkne a Bill který to nečekal, se chudák ulekl.
" Nevím pane učiteli!" " Ty nevíš kde je Tom?" " Ne, nevím."
" No dobře nebudeme to ted řešit, zapíši ho!" Učitel napsal do třídní knihy modrým fixem jeho jméno,poté zavřel knihu a se zvláštním pohledem si nás prohlížel.
" Tak mládeži, den jako stvořený pro písemnou práci, co říkáte?"
Každého ve třídě překvapil, kromě těch kteří věděli že to přijde.
Jen jsme se na sebe se Sandrou usmáli a nalistovali volnou stránku v sešitu.
Spíše mě vylekalo hlasité a nečekané zavrzání dveří, do třídy se přiřítil celý udýchaný.
" Omlouvám se pane učiteli, já zaspal!" Omluvně se podíval na učitele a celý zadýchaný čekal na jeho závěrečný verdikt. " Tak se posad Kaulitzi, je to po prvé a pro dnešek ti to omluvím." Šťastně se usmál a šouravým krokem přešel ke své lavici, po očku mě sledoval.
Mírně jsem se usmála a sklopila hlavu zpátky k sešitu.

Jakmile dala škola na vědomí že je u konce hlasitým upištěným zvoněním, všichni vylítli ze třídy a hnali se přes šatnu rovnou ven ze školní budovy.
Každý byl rád, že je konečně pryč z té opičárny, každý na sobě cítil paprsky teplého slunce a s úsměvem na rtech vyrazili za svou zábavou a volnem. Někdo šel pilně studovat na zítřejší písemnou práci, někdo si šel sednout do nedalekého baru na limonádu a jiní posedávali po parku nedaleko školy a vyčkávali svůj autobus. Tohle byl každodenní rituál a ten kdo tu žil déle než jeden týden, si toho musel všimnout.
Ale já si pomalu naskládala věci do tašky, nebylo kam spěchat.
Na tomhle světe budu žít ještě řadu let, věci které příliš nespěchají se mohou udělat i potom, já vždy budu mít čas.
" Tobě to trvá!" Neodpustil si narážku mladík stojící u dveří. Ruce založené v kapsách velkých kalhot, mikinu přehozenou ledabyle přes paži.
" Už jdu." Zapnu zip u velkého batohu a přehodím si ho přes rameno.
Mezi dveřmi mě Tom chytne za ruku a splete své prsty s těmi mími.
Když procházíme školní chodbou neuniknou mi ty zvídavé pohledy, někdy až závistivé.
" To je po dlouhý době, co se cítím zase jako hvězda!" Zasměje se.
Mírně mu zmáčknu klouby na rukou, až vyjekne. " Auu, no tak promiň!"
Když vyjdeme před školní budovu jsou tu ještě postávající hloučky lidí.
Tom se na mě mezi dveřmi otočí a jemně mě políbí, jen se zlehka dotkne mích rtů.
Zaraženě na něj koukám. " Tohle nebylo fér!" Pošlu mu myšlenku, jen se usměje.
Přitáhnu si ho k sobě a začnu ho líbat, najednou je mi jedno kolik je kolem nás lidí, vnímám jen Toma a jeho horké tělo. Neumím si představit že by mi někdy byla zima, ale vím, že on by mě byl schopný zahřát. Jeho tělo hřeje jako kamínka a moje ledově studená pokožka jeho tělo potřebuje. Bez jeho doteku až bych se ted neobešla, ted vím že mám na něj právo.
Že potřebuji cítit jeho teplé rty na těch mích zcela studených.
I ted cítím zvláštní teplo kolem pasu. Po delší době se od něj odtáhnu a omylem zavadím svojí rukou o jeho paži. Celý se otřepe zimou.
Omluvně se na něho usměji, úsměv mi opětuje a vede mě pryč ze školního pozemku.
Cítím na sobě pohledy žáků naší školy, nevnímám je.
Ani se nedivím že se Tom celý otřásl dotekem mé ledové dlaně, je určitě šok i pro kůži, když na vás praží slunce a najednou na kůži přiložíte kostku ledu.
" Porad mi s tou matikou, prosím." " Cože? Ty po mě chceš abych ti vysvětlila matiku?Vždyť je to tak jednoduché! A navíc jsi se měl o tuhle látku zajímat před dvěma týdny, ted už jsi na ni dostal baňu!" " Jak víš že jsem se ptal zrovna na ty rovnice? A jak víš že jsem dostal kouli?" " Je něco, co bych já nevěděla Tome?" " Aha, zase mi to vypadlo!"
Zasměju se a otočím se k němu čelem. " A nezapomněl jsi ještě na něco?"
" Na co?" Nevěřícně na mě kouká. " Třeba že k vám dnes přijedou rodiče?"
" A sakra!" Zasměju se ještě jednou. " Ještě že tě mám, jak se ted mám dostat domů? Bill mě zabije jestli přijdu pozdě a přiznám, že jsem na ně zapomněl!"
" Já tě tam donesu, jen mi vem na chvíli kabelu!" " Myslíš to vážně?" " Nemyslela jsem někdy něco vážně?" Upřu na něj svůj zrak.

Vlasy mi vlají tou rychlostí kterou běžím za zahradami k nedalekému domu.
Vyskočím podle tréninku do okna.
" Děkuji, přijde mi to zvláštní. Nemělo by to být spíš naopak?" " V normálním vztahu, možná!" " Jednou se prohodíme!" " Jo, a taky tak rychle poletíš?"
Se smíchem se otočím k oknu a chystám se vyskočit. " Počkej."
Přiběhne ke mně a naposledy mě na rozloučenou políbí.
" Přijdeš večer?" " Nevím, ale můžeš přijít ty k nám, určitě by to nikomu nebylo nepříjemné!"
Vyskočím z okna a běžím k našemu domu.

_ Bill _

Sakra kde se zase fláká? A co má s Arian? Arian a můj postřelený bráška? To fakt nejde dohromady a zní to dost ujetě!
" Už přijeli?" Sejde Tom schody ze svého pokoje. " Bille? Je ti něco?"
" Neviděl jsem tě přicházet!" Po pravdě odpovím a dál na něj neuvěřitelně čučím.
" To je možný, ale jsem tady!"
" Co máš s Arian?" " Chodím s ní Bille, myslíš že jinak bych se líbal s holkou před školou?"
" To je zvláštní, kluci říkali, že od té doby co ji znají ještě s nikým nechodila!"
" Někdo musí být výjimka!" Blaženě se usmál a přehodil si dredy dozadu.
" Přemýšlel jsem, že zase změním účes!" Zasměje se a prohlíží svůj odraz v zrcadle.
" Miluješ ji?" Samotného mě zarazilo jak mi myšlenka vyletěla z úst, měl jsem v plánu si otázku položit jen v duchu, ale když už je venku, rád bych si na ni poslechl odpověď.
Pomalu se otočil ke mně, úsměv mu ze rtů zcela zmizel.
" K zbláznění Bille, neumím si bez ní představit svůj život, ted už ne!"
Chápavě kývnu na souhlas a nevím proč mu to věřím!

monisk@ a MerayaA



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama