Niikdy víc!!!!

22. září 2009 v 11:54 | Geheimnis(monisk@) |  //Jednodílné/*
Tak sem se rozhodla napsat jednodílnou povídku, tak komu se aspon trošičku zalíbí zanechte prosím komentářík. Děkuju



" Proč? Co sem vám udělala?" Ječím na sví rodiče kteří mi oznámili že se budeme stěhovat!

" Co by sme ti dělali, my si naopak myslely že budeš ráda!" " No tak nejsem a nenapadlo vás že tady někoho třeba miluju!" " To mluvíš o Tomovi? Vždyť takových románků budeš ještě mít!" " Ale tohle není románek tati, já ho miluju!"
" Přestaň na mě ječet a jdi si sbalit!"


Rychle vyběhnu schody do patra a vlítnu do svého pokoje.

Plná vzteku a zklamání házím věci do kufru.
Oni to nechápou, nic nechápou! Nechápou jak moc mi na něm záleží, jak moc ho miluju.
S tričkem v ruce si bezbranně sednu na postel ale později ze sedu nastane leh.
Mám chuť si do něčeho kopnout, křičet, bouchnout.
Vezmu první věc co mi přijde do ruky a fláknu s ní o zem.
Vstanu a beru další, keramická váza se na zemi rozbije na tisíc kousků ale neprobere mě to!
Beru další věc a házím….

" Bože Katt přestaň!" Vlítne do pokoje Laura a chytí mi ruce abych už nemohla nic rozbít!
Když se uklidním kouknu na zem na tu spoušť.
Rozběhnu se k plyšovému medvídku a pevně ho k sobě tisknu.
" Co se to tady děje?" Začne po mě řvát máma a kouká po zemi.
" Ségru chytl rapl, my to uklidíme!" Zastává se mě Laura a čupá si k rozbitým střepům.
Nevnímám svět , jen k sobě tisknu plyšové zvířátko a bezmyšlenkovitě koukám z okna.

" Katt?...Tak Katt posloucháš mě?" " Co?...Co si říkala?"
" Ptala sem se nad čím přemýšlíš!" " Já? …nad…musím jít Lauro!"


Bez dalšího slova vyběhnu z našeho domu a běžím na nejbližší zastávku.
Udýchaná vběhnu do zavírajícího se autobusu a právě se rozpršelo.
Zpozoruji zvláštní pohledy kluků v autobuse a podívám se na svůj ohoz.
Co je tak špatnýho na žabkách, zelenejch minikraťáskách a bílím topu?
V tu správnou zastávku vyjdu z autobusu a déšť mi smáčí celé tělo.
V mokrých žabkách se dost špatně chodí a po mokrým obličeji taky neteskním.
Mé dlouhé vlnité hnědé vlasy se mi lepí na záda ale stále pevně svírám v náručí plyšového medvídka.

Konečně stojím před velkou krásnou vilou, dojdu ke zvonku a zavoním.
" Ahoj Katt, co ty tady?" " Jdu za Tomem, je doma?" " Jo jasně, pojď dál!"
Jeho hodný bráška mi otevře dveře dokořán a naznačí rukou abych vešla.
" Je u sebe!" " Díky, tam už si ho najdu!"
Pomalu kráčím po schodech nahoru ale stále nevím proč jsem tady..jo du se přece rozloučit, vrátit mu medvídka a poprosit , aby mi už nic na Valentýna nekupoval!

Pomalu přistoupím ke dveřím za kterými slyším rychlou hlasitou hudbu.
" Tome." Skoro zašeptám a až tet si uvědomuji co se vlastně děje, já ho opustím, odjedeme daleko a už ho nikdy neuvidím. Nechávám průchod svým slzám a koukám po pokoji.
" Katt!...Co se stalo?" Zminimalizuje stránku na svém počítači a rozběhne se ke mně.
" Jdu se rozloučit..odjíždíme…" " Cože? Kdy?"
V jeho očích vidím smutek a lásku, pevně mě obejme a tiskne k sobě.
Odtáhnu se od něho. " A taky sem ti přinesla zpátky méďu, nechci nic co by mi tě připomínalo!" Přejel mi jemně po konečcích prstů a vzal si z mích dlaní tu malou plyšovou hračku.

Přitáhl si mě k sobě a začal mě jemně líbat.
Už nikdy nepocítím to, co cítím při líbání sním, při jeho doteku, už nikdy neuslyším ten sametový hlas který umí zahřát u srdce, už nikdy!!!

Namotal si na prst pramen mích neposedných dlouhých vlasů a mírně k němu přivoněl.
" Miluju tvoje vlasy!...Tvoje rty…Tvoje oči…Tvůj usměv…tvoje tělo!"
Polštářky prstů zmapoval vše co řekl. Prvně mi prsty přejel po rtech, pak se mi zadíval hluboko do očí a nakonec sjel prsty až k mému pasu a dlaněmi mě chytl za boky.

" Děláš mi to schválně ještě těžší!" Zašeptám neslyšitelně a zavrtám tvář do jeho velké mikiny. Cítím jak mě jeho ruka objala kolem pasu, tou druhou mi zvedl hlavu a palcem mi setřel slzu co se chystala vyrazit si cestičku po mé tváři.

Pak mě oběma rukama vzal do náručí a posadil se se mnou na postel.

Prsty mi jemně stáhl ramínka z ramen. Zvedla sem ruce a nechala si tričko jemně přetáhnout přes hlavu. Svými polibky zahrnoval celé moje skoro nahé tělo.

Oba sme cítili to samé, oba sme dobře věděli že je to NAPOSLEDY!
Naposledy co jsme spolu a tato noc musí být úžasná!
Zhasla sem lampičku na nočním stole a vychutnávala si přítomnost Toma.
Jeho polibky na krku byli tak hřejivé ale bylo jedno místečko které chladilo-jeho piercing ve rtu. Než sem se stačila trochu vzpamatovat byla sem bez podprsenky.
Zaklonila sem hlavu při dotyku Tomova jazyku s mojí bradavkou a skoro zalapala po dechu.
" Tome..nechci tě opustit!" " Nenechám tě jed, budeš tady se mnou!"
" Ne! Musím jed odtud někam daleko!" " Neboj lásko, budeme si psát, volat a já za tebou budu jezdit kdy jen to bude možné!"
Vím že to co právě vyslovil není možné, ale i přesto sem doufala v nějaký zázrak!

Dál sem už nic neříkala a začala se věnovat Tomovi.
Pomalu sem prsty rozepla Tomovi mikinu a stáhla mu ji přes ramena.
Potom i tričko. Dlaněmi sem zatlačila na mužnou vypracovanou hrud a Tom si lehl.
Jezdila sem dlaněmi po jeho nahém horkém těle a polibky zahrnovala jeho krk.

Můj tep se zvyšoval a vášeň vstoupala.

Po nějaké době se naše těla pohybovala ve stejném rytmu.
Nestačilo mi to, Tom ležel na mě a něžně mě líbal.
Z vášnivých jemných polibků sme přešli v nespoutané a drsné.
" Tomeeeeee" vypustila sem z úst poslední a nejhlasitější stén.
Tom si vyčerpaně lehl vedle mě a nespouštěl mě z očí.
Vzal mě za ruku. " Katt miluju tě, nepřežiju to bez tebe!"
" Nedělej mi to!" Zašeptám a opět se k němu přitulím.
" Musím jít Tome, zítra brzo ráno odjíždíme!"
Rychle sem se zvedla a oblékala se!
" Nikdy nezapomenu!" Dodám naposledy mezi dveřmi a zavřu za sebou dveře.
Jako smyslů zbavená vyběhnu z domu a běžím domů.
Je to pořádnej kus ale aspoň se proběhnu.

" Kattttt….." Naposledy sem se ohlédla na osobu která mě v srdci zůstane navždy.
" Nezapomenu….nikdy nezapomenu!" V uších mi dokola zněla 3 slova.
Rozběhla sme se opět k domovu a už se radši nezastavila.
Přes slzy sem neviděla, ale cestu k domovu znám!

Nikdy nezapomenu Tome!!!
monisk@
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TH-girl TH-girl | Web | 18. října 2009 v 11:36 | Reagovat

Hezká powídka..Já už ani newím,co k nim psát,woni sou wšechny ty powídky tak pěkný..×)

2 KaSchäLi KaSchäLi | Web | 26. listopadu 2009 v 9:37 | Reagovat

Ohh nádhera. Prostě nechápu, proč si všichni myslí že piercing ve rtu studí, kurnik, Tomin by musel stát dvacet minut v zime na zahradě aby byl jeho piercing dtudenej :D ale je to hezký, takový nádherně "romantický" rozloučení x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama