Chci být zase sama sebou! 2.řada 3.díl

30. září 2009 v 22:27 | Geheimnis(monisk@) |  FF Chci být zase sama sebou 2.řada
Pečlivě přehnu natřepanou peřinu v půli a složím cíp na cíp na postel.
Nachystám postel na spaní a naposledy urovnám prostěradlo.
" Děkuji za pěkný přivítání." Leknutím se otočím a spatřím Toma mezi dveřmi. Kouká na mě spíše ublíženě než vděčně za zdejší dobyt!
" Co tím myslíš?" " Že děkuji, že jste mě nenechali na ulici…nemysli si nic nezdvořilého!"
" My jsme rádi že jsi tu." " Oba?" " Oba!" Se sklopeným pohledem kolem něj projdu a zastavím se až v naší ložnici.
Bože můj co jsem zase provedla? Proč mě tak trestáš?
Nikdy jsem na něj úplně nezapomněla, nedá se zapomenout na osobu s nezapomenutelnými zážitky,začínala jsem mít ráda Charlieho a zase jsem úplně v háji! Proč?
Lehnu do postele vedle Charlieho. Odloží knihu kterou má rozečtenou a přitáhne si mě k sobě. Začne mě líbat. " Charlie prosím, není mi dnes dobře!" " Dobře promiň, tak jindy!"
Otočím se k němu zády a zachumlám se do voňavých peřin, on znovu vezme do rukou knihu a začte se do ní. Ani nevím kdy zhasl lampičku, usnula jsem hned co jsem přivřela poprvé víčka.


_ Tom _

Ráno se probudím a slyším jak ptáčci za oknem hlasitě štěbetají.
Obléknu se a vyjdu z pokoje. Vystoupím před domovní práh a neodbytné slunce mi svítí do očí. Přejedu pohledem přes rozsáhlé panství. " Sdovolením."
S úsměvem uhnu z cesty dívce nesoucí mísu s pomazánkou, za ní jde dívka s dlouhými černými vlasy smotaných do dvou copů. Zářivým úsměvem se na mě usmála.
Přes úzké boky měla uvázaný černý široký pásek na bílé delší sukni. Kolem krku se jí houpal stříbrný jednoduchý řetízek. Usměv jsem ji oplatil a koukal jak všichni postavili nádoby které nesli v rukou na dlouhý stůl prostřený bílým ubrusem.
" Nechceš si k nám přisednout a najíst se s námi?" Po chvíli za mnou přišel Jacob se kterým jsem se seznámil už včera. Delší vlasy měl staženy do culíku a bílé triko mu obepínalo vypracovanou hrud. " Nebude to vadit?" " Co by to vadilo prosím tě!"

" Takže lidi, tohle je Tom. A to je Maria, Ashley,Elis……."
Pojmenoval celý stůl, ale nemohl jsem si zapamatovat všechny jména.
Ovšem jedno jméno jsem si zapamatoval úplně přesně.
Ashley, to byla dívka která se mi líbila nejvíc. Copy měla viset volně po ramenou na hrudník a vypadala roztomile když jedla svůj krajíc chleba. Usadil jsem se naproti ní a nemohlo mi uniknout jak po mě očkem pokukovala.

_ Nikol _

Když se ráno probudím vedle sebe nahmatám jen prázdné místo, tak jako vždy.
Obléknu saténový župan a v koupelně opláchnu studenou vodou obličej.
Obléknu se do něčeho přijatelnějšího a jdu ke stolu, kde má ležet pravidelně bohatá snídaně.
Přejedu pohledem prázdné místo a chci si jít snídani nachystat sama, když ale uslyším že všichni ještě snídají, místo aby už dávno pracovali naštvu se a rázně vykročím ven.
" Ashley? Kde mám snídani?" " Paní moc se omlouvám, dnes nestíhám."
" To vidím, místo toho abys tu vykecávala s našimi hosty, jsi už mohla mít snídani hotovou."

_ Tom _

" Co to s ní je? Takhle na ni nikdy nevyjela!" " Třeba si včera neužila podle svých představ."
Rozebírali hoši situaci a přitom sledovali dívku co se pomalu šinula do domu.
" Promluvím s ní!" Zvedal se Jacob, zastavil jsem ho svou dlaní a rozhodně vstal ze židle.
" Já s ní promluvím!"
" Kde je Nikol Ashley?" " Šla do své ložnice."


_ Nikol _

Nevím co mám dělat nudně posedávám na své posteli, pak se zvednu a jdu do jeho pokoje.
Na posteli leží velká zelená mikina. Vezmu ji do dlaně a mírně k ní přičichnu.
Je neuvěřitelné, že za ten rok nezměnil svoji vůni, je neuvěřitelné že si tu vůni vybavuji vždy, když na něj pomyslím, ona k němu prostě patří. A ted se dole baví s mojí služebnou!
Naštvaně mikinu hodím na zem a přistoupím k posteli. Začnu mírně natřepávat peřinu, poté poskládám mikinu do úhledného komínku a tu položím na peřinu, kde ji měl před chvíli válet.

" Udělala ti něco?" Nemusím se ani otáčet abych poznala jeho hlas.
" Neudělala mi snídani!" " Prý taková normálně nejsi…může zato moje přítomnost?"
" Myslíš? To si opravdu hodně věříš!" " Mám odkud a můžeš se na mě konečně otočit?"
Pomalu se na něj otočím a pohlédnu mu do tváře. " Nevíš o mě nic, tak mi neříkej jak se mám chovat ke své služebné ano?" " Nic? Ta doba strávená se mnou, tomu říkáš nic?"
" Ta doba byla nádherná, ale od ní už uběhl rok a spousta věcí se změnila!"
" Možná pro tebe, pro mě je to pořád stejné, možná i horší!" " Takže kapelu pořád máte? Já slyšela že jste se rozpadli, jen nevím proč!" " Rozpadli, nemyslel jsem tuto stránku zrovna!"
" A kterou stránku?" " Nikdy…nikdy jsem tě nepřestal milovat Niky!"
" Taky jednou zapomeneš, já musela!" " Takže už ke mně necítíš nic?"
" Nesmím! Sama jsem si to přikázala! Byl špatný nápad se s Chantelle prohodit!"
Bez dalšího slova kolem něj projdu a zastavím se až v kuchyni….

Prosím komentíky
monisk@

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš ff Chci být zase sama sebou?

Klik :) 100% (50)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama