Chci být zase sama sebou! 11.díl - Konec

28. září 2009 v 14:11 | Geheimnis(monisk@) |  FF Chci být zase sama sebou!
Doběhnu do šatny a vytáhnu ze skříně velkou černou tašku.
Hodím ji na protější sedačku a začnu do ní skládat komínky ze skříně,
komínky pečlivě složené, přehnuté v tom pravém záhybu.
Potom přejdu ke skříni s věšáky.
Rychle z věšáku ztrhám kalhoty a neforemně je složím do té černé dámy co sedí na sedadle naproti mně. Jako poslední přijdou na řadu mikiny, některé už jsou v tašce, ty ze skříně.
Ale větší část jich pořád visí na ramínku ve skříni.


Potom tašku donesu do ložnice a hodím ji rozepnutou na postel.
Přejdu do koupelny a z poličky pod zrcadlem vezmu své šminky, různé gely a z hrníčku vezmu kartáček.
Když chci odejít zarazím se mezi dveřmi. Chvíli zírám na Tomovu voňavku postavenou na poličce. Pak přejdu pomalu blíž a uchopím ji do ruky.
Malá lahvička mi sjede přesně mezi prsty, ukazováčkem zmáčknu rozprašovač a na krku ucítím tu nádhernou, jemnou, pánskou vůni.
Tahle vůně se mi vždy vybaví, tuhle vůni miluji…stejně jako jejího majitele! Bohužel!

Všechno popadnu zase do ruky a při odchodu za sebou zhasnu.
V ložnici se pořádně rozhlédnu a hledám co bych tu ještě mohla zapomenout.
Když nic nevidím seběhnu ještě do kuchyně a do obýváku.
V kuchyni na stole leží má nabíječka, jak se sem dostala?
Neuvěřitelně na ni čučím, pak ji vezmu do ruky a jdu do obýváku.

Nabíječku hodím do kabele a ještě z ní vytáhnu tričko a kalhoty na zítřejší cestu.
Jsem ráda že už pojedu domů, ale na druhou stranu bych tu chtěla zestárnout.
S člověkem který se mi ted někam ztratil, bloudí někde po domě.
Nevím co si myslí, nevím jaký je, ale i přes to mám dojem že ho dokonale znám.
Zavřu dveře od ložnice a převléknu se do volnějších tepláků a trička s krátkým rukávem.
Župan schovám do tašky a jdu se do koupelny učesat.

_ Večer _

Po večeři umyji nádobí a když se Tom kouká na televizi půjdu se vysprchovat.
Vlezu do koupelny, ale pohledem zůstanu stát na mích špercích na poličce. Kde se tady vzali? Před chvíli jsem tady byla a nebyli tady, všimla bych si jich!
Vezmu mezi prsty řetízek a chystám si ho zapnout.
Najednou uslyším jeho hlas. " Pomůžu ti!" Vezme mi z prstů konce toho lesklého kovu a rychle náhrdelník zapne. Bez řečí mu podám další a tohle se ještě dvakrát opakuje.
Když už z poličky zmizeli všechny mé šperky nevím co ted dělat a z jeho pohledu poznám že i on je ve stejném stavu. Jen němě koukám do zrcadla, kde se odráží jeho bezchybná tvář.
Nakonec mi položí ruce kolem boků a jemně přejede svými rty po mém krku.
Prudce si mě otočí k sobě a rty mi drtí těmi svými.
Najednou neovládám svoje tělo, ruce omotám kolem jeho krku a víc se k němu přitisknu.
Cítím se krásně, jak tohle dokáže pouhý polibek? Jediný dotek jeho rtů ve mně vyvolá takové pocity!! Jsem jako omámená zvláštními smysly!

Vysadí mě na umyvadlo, nevšímám si toho že je mokré, ani ty kapky mokré vody na svém pozadí necítím. Omotám si nohy kolem jeho pasu a Tom vyrazí do ložnice, kde mě položí na postel. Nechám se jím vést a je mi jasné co se ted stane, vychutnávám si jeho polibky a ani mě nenapadne abych ho zarazila, já to chci…jeho chci!

_ Tom _

Ráno se probudím a rukou nahmatávám osobu vedle sebe, když si uvědomím že místo je prázdné rychle otevřu oči a vylezu z postele. Natáhnu na sebe boxerky a chci jít dolů.
Zaujme mě ale dopis na stole. Dojdu k němu a rychle ho rozbalím.

Milý Tome, odjíždím!
Myslím že to takhle bude lepší…máš Chantelle a jedna z nás musí vyklidit pole, tentokrát řada padla na mě.
Jen chci aby si věděl že ta doba strávená s tebou byla nádherná, zamilovala jsem se do tebe. Miluji tě a budeš navždy v mém srdci, ty vzpomínky si nenechám nikým vyrvat.
S láskou, tvoje Nikol!

Sevřel jsem pevněji list papíru se sevřenými víčky.
Najednou jsem uslyšel přijíždět auto. Vyrazil jsem rychle k východu s malou nadějí že bych ji ještě mohl zastihnout.

" Nikol.. nejezdi prosím!" Zastihl jsem ji akorát když lezla do auta.
Pomalu se na mě otočila, plakala! " Tohle podle mě není rozloučení."
Přistoupil jsem pomalu k ní a chytil ji tvář do dlaní, kterou jsem si přitáhl k sobě.
" Nedělej mi to!" Promluvila chraplavým hlasem mezi vzlyky, když jsem viděl že se nadechuje aby ještě něco vyslovila jemně jsem ji umlčel svým polibkem.
" Neodjížděj, můžeš tu přece být se mnou!" " Nemůžu, za chvíli přijede Chantelle, nesplnila jsem svůj slib!" " Jaký slib?" Mluvili jsme oba velmi tiše s dotýkajícími se čely.
" To je mezi námi, ted musím jít!" Po delší době opět promluvila když na ni řidič hlasitě zatroubil! Odtáhla se ode mě a přešla k autu.
Já nemohl nic udělat, díval jsem se jak nastupuje do taxíku a pomalu mi začali vlhnout oči.
Díval jsem se jak jedno auto odjelo a minulo se s velkou limuzínou.
Naše dámička se nám veze! Mám chut jí za ty pačesy vytáhnout z auta, aby si vzala telefon a zavolala ji zpátky!

" Tomeeee!" A je to tady, její upištěný hlas mi ke konci opravdu chyběl!
Když se jí podívám do tváře vidím najednou ty rozdíly! Ale i tak, vídat její tvář každý den bude utrpení!!!

***KONEC***

monisk@
prosím komentíky

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš ff Chci být zase sama sebou?

Klik :) 100% (50)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama