Chci být zase sama sebou! 1.díl

22. září 2009 v 11:25 | Geheimnis(monisk@) |  FF Chci být zase sama sebou!
Jen pro informaci, kdo bude číst tuto povídku musí být s něčím seznámen!
Je to povídka o Tomovi a Chantelle, trochu jiná přiznávám.
Protože ji nemám ráda pošlu ji na odvykací kůru z drog a co se bude dít s Tomem poznáte sami.
Ale všichni víme že existují dvojníci a takového má i Chantelle!



Chci být zase sama sebou! 1.díl

" Slečno?" Otočím se po hlase na vysokého chlápka a přes rudou ofinu skoro nevidím, odhodím vlasy z očí a do ruky vezmu bloček s propiskou.
" Budete si něco přát pane?" Promluvím mile na chlapa v montérkách a hraně se na něho usměju. Chvíli na mě vyjeveně kouká, potom se jako by probere a promluví.
" Ano, dám si masový vývar s koprovou omáčkou." Zapíšu si objednávku do bločku.
" Budete si přát něco k pití?" " Ne, děkuji."


" Vývar s koprovkou." Zařvu v kuchyni a čekám než mi Jana nabere polévku.
" Neznáme se odněkud slečno?" Spustí na mě chlápek když před něj položím šálek s horkou polévkou. " To bych si vás pamatovala." " Jste mi velice povědomá!"
" Třeba vám jen někoho připomínám."

" 50." Řeknu v kuchyni a ozve se hromadný výbuch smíchu. " Tak na tom něco bude Niky."
Se smíchem mi sdělí Míša a natáhne ke mně ruku s nabranou omáčkou.
" Tohle je na pětku." Kývnu na souhlas a odnesu jídlo dívce sedící u kulatého stolu.
" Dobrou chuť." Mile se na mě usměje a s chutí se pustí do jídla.

" Jako já fakt už nevím co na mě ti lidi furt vidijou!" " Třeba to je tím že jim fakt někoho připomínáš." " Vám taky někoho připomínám?" " My tě známe už dlouho, ale když si sem přišla po prvé ,taky si mi byla povědomá!" " Super."

" Ještě hodinu a mám padla." " Neprovokuj." Střelí po mě pohled Kuba a dál se věnuje palačinkám.

Tak asi bych se vám měla představit že? Jmenuji se Nikola.
Chodím 3. rokem na střední odborné učiliště v Praze, obor Kuchař- Číšník.
Je mi osmnáct a mám staršího bráchy Michala.
A vím koho ve mě každý vidí, pronásleduje mě to celý život.
Tu nafoukanou zpěvačku z Flypside. Nemám ji ráda proto to nepřiznávám, i přes tu červenou dlouhou kadeřavou hřívu ve mně každý vidí ji!
Už mě to nebaví, kdybych přišla do místnosti a zařvala hned že nejsem Chantelle, že jsem ji jen hodně podobná možná by na mě lidi přestali tak civět!

" Co se tak mračíš?" " Co..cože?" Vyvalím oči na Kubu a nevím která bije.
" Ptám se, proč se tak mračíš?" " Jen sem se zamyslela!"

" Nikol?....Máš tam návštěvu!" Nechápavě se zadívám na Lauru která ukáže rukou do restaurace. " kdo to je?" " To nevím, ale vypadá že je to nějakej papaláš!"
" Co mě by chtěl papaláš?" Brouknu pro sebe ale Kuba se uchechtne.

" Dobrý den, přáli jste si se mnou mluvit?" Stoupnu si ke stolu kde sedí 3 chlapy s menší blondýnou. Všichni na mě divně koukaj, vlastně tak jako každej kdo mě po prvé uvidí.
" Takže je to pravda!" Řekne ten jeden těm dvou Německy a potom se zase otočí na mě.
" Mluvíš německy?" Bez pozdravu na mě vysype. " Ano, velice dobře."
Sebejistě odpovím a blondýna se usměje. Sedí uprostřed, nalakovanými nehty si sundá černé sluneční brýle a já vydechnu úžasem. Opravdu vypadá jako já, blonďaté dlouhé vlasy se ji vlní po ramenou a zářivými zuby se na mě směje.
" Sedni si u nás, asi to potřebuješ!" Výsměšným tonem na mě promluví a zasměje se.
Ha ha ha, jak já tě nesnáším! Mile se na ni usměju.
" Děkuji ale radši postojím." " No jak chceš!" " Sedni si!"
Promluví na mě hrubým hlasem jeden z velkých chlápků a já si teda radši sednu.
" Takže, nemusím ti říkat proč jsi tady že ne?" " Nechápu!"
Zakroutí nade mnou panenkami a Chantelle se hlasitě zasměje.
" Vy něco potřebujete ne já, tak se ke mně chovejte laskavě slušně!"
Vyjedu a všechny přejedu hnusným pohledem.

" No dobře k věci, jedu se léčit a potřebuju za sebe náhradníka!"
Mluvila velmi klidně a dívala se mi přitom do očí.
Ty stejné záhyby obličeje mě znervózňovali, je to jako kdyby jste se dívali do naprosto přesného zrcadla, jen ty vlasy.
" A co mám já s tím společnýho?" " Potřebujeme abys byla na tu dobu Chantelle!"
Promluví chlápek a dívá se na mě. " Nabízíme ti 500 000 euro když tu nabídku vezmeš, nikoho tak podobného Chantelle jsme nenašli."
Koukám na ně a nejsem schopná dalšího slova.
500 000, to není možný. " Taková nabídka se neodmítá Niky, už slyším tátu jestli mu to řeknu, jestli ted řeknu cokoli vím že pojedu, oni mě přemluví.
Táta je na peníze a pořád říká že mě ta moje podoba bude jednou k něčemu dobrá.

" Jak dlouho mám na rozmyšlenou?" Pohledem přejedu všechny a sleduju jak si chlápek oddechl. " Co nejdřív, pozítří by jste se měli vyměnit!"
" A to bych bydlela kde?" " Před měsícem jsem se přestěhovala k Tomovi do Berlína!"
" Berlín?...Tom?" Tak ted jsem zmatená, Berlín? Nikdy sem nebyla v Berlíně, to město mě celkem láka ale s Tomem tam nechci být, nesnáším ho!

" Kam se mám ozvat?" " Skvěle, tady je moje vizitka a mimochodem jsem manažer Flypside!"
Podá si se mnou ruku a konečně uvidím na jeho tváři mírný usměv.

Když přijdu domů a řeknu rodičům co se mi stalo máma není moc nadšená, ale táta říká přesně to co sem si myslela. " Taková nabídka se neodmítá holčičko!"

Tak prosím komentíky co si o tom myslíte.
Prostě mě naštvali :D
monisk@
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anicka anicka | E-mail | 21. ledna 2010 v 21:36 | Reagovat

máš to hezký jen tak dál :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama